Domů Články Kouzlo mastných kyselin v každém věku
Facebook
Váš košík je prázdný

Kouzlo mastných kyselin v každém věku

Kouzlo mastných kyselin v každém věku

Optimalizace mastných kyselin je nutná v každém věku, především však v období vyššího věku, kdy dochází k větším změnám a náprava případné nerovnováhy přináší výrazné zlepšení zdravotního stavu.

Esenciální mastné kyseliny představují velice důležitou oblast lidského zdraví a nikdy není pozdě se jimi začít zabývat. Každému pacientovi, který přijde k lékaři kvůli prevenci nebo požaduje zlepšení zdravotního stavu, by měla být provedena analýza mastných kyselin. Pacient by měl zároveň obdržet rady ohledně stravování a mikronutričního programu. Pokyny by se samozřejmě měly zakládat na zjištění případného nedostatku mastných kyselin. V tomto směru však neexistují žádné kontraindikace. Jedinou výjimkou je výslovná žádost chirurga před provedením chirurgického zákroku, rybí tuk totiž ředí krev. Když však lékař určí léčbu na základě krevního vyšetření, nemůže dojít k předávkování. Abychom dobře porozuměli úloze mastných kyselin, musíme je umět rozlišovat: nasycené, nenasycené, omega 3, 6, 7 nebo 9 – každý druh má jiné vlastnosti. Proto vám je teď představíme.

Nasycené mastné kyseliny (omega 0)

Tato skupina mastných kyselin neobsahuje dvojité vazby mezi atomy uhlíku. Tyto dvojité uhlíkové vazby způsobují to, že každý ze sousedních atomů uhlíku přijde o atom vodíku, odtud tedy název "nasycené"', když jsou všechny vodíky přítomné (nejsou zde dvojité vazby) nebo nenasycené, když některé atomy vodíku chybí (nenasycené). Pro upřesnění názvosloví je třeba ještě připomenout, že hovoříme o "mononenasycených" mastných kyselinách, když obsahují jedinou dvojitou vazbu a "polynenasycených"' mastných kyselinách, když jich obsahují několik. Teď si ještě musíme objasnit termín omega a vysvětlit si, proč lze považovat nasycené mastné kyseliny za "omega 0". Omega označuje atom uhlíku, kde začíná první dvojitá vazba, proto tedy název "omega 0" v případě, kdy zde není žádná vazba.

Nasycené mastné kyseliny přítomné v lidském organismu vždy obsahují sudý počet atomů uhlíku, protože vznikají z octanu, který obsahuje dva atomy uhlíku. U přežvýkavců mohou nasycené mastné kyseliny vznikat z propionanu, který obsahuje tři atomy uhlíku, což vede ke vzniku lichého počtu atomů uhlíku jako v případě kyseliny pentadekanové (C15) nebo kyseliny margarové (C17). Tyto molekuly prozradí konzumenty mléčných výrobků!

Při rozboru krve se sledují tyto nasycené mastné kyseliny: kyselina myristová (C14), kyselina palmitová (C16) a kyselina stearová (C18). První dvě kyseliny podporují vznik a rozvoj arterosklerózy, jsou tedy nebezpečné pro kardiovaskulární systém, zatímco v pořadí třetí jmenovaná kyselina je považována za neutrální, tudíž neškodí, ale ani nijak nepomáhá. Kyselina myristová se nachází u osob, které konzumují hodně rychlých cukrů: je to tuk vytvořený z cukrů. V případě příliš velké hladiny této kyseliny je zde pokyselina palmitová (C16) a kyselina stearová (C18). První dvě kyseliny podporují vznik a rozvoj arterosklerózy, jsou tedy nebezpečné pro kardiovaskulární systém, zatímco v pořadí třetí jmenovaná kyselina je považována za neutrální, tudíž neškodí, ale ani nijak nepomáhá. Kyselina myristová se nachází u osob, které konzumují hodně rychlých cukrů: je to tuk vytvořený z cukrů. V případě příliš velké hladiny této kyseliny je zde podezření na velkou spotřebu přidaných cukrů, čokolády, medu, sirupu, marmelády, sušenek, koláčů, cukrářských výrobků, slazených nápojů a fruktózy. Tento marker přímo poukazuje na zvýšenou přítomnost triglyceridů a rozvoj tzv. tučných jater, tj. jaterní steatózy. Tato mastná kyselina velmi škodí našemu zdraví, proto je třeba s ní bojovat všemi dostupným prostředky.

Kyselina palmitová se nachází zejména v živočišných tucích, ať už se jedná o maso, vejce nebo máslo, ale také v některých nasycených rostlinných olejích jako je palmový nebo kokosový olej (v kokosovém oleji je rovněž velké množství kyseliny myristové).

Kyselina stearová poukazuje na spotřebu čokolády, ale nalezneme ji také u velkých konzumentů masa a vajec.

Mononenasycené mastné kyseliny (omega 7 a omega 9)

Kouzlo mastných kyselin v každém věku Kyselina palmitoolejová (C16) je prototypem omega 7 mastných kyselin s jednou dvojitou vazbou na sedmém uhlíku. Nalezneme ji zejména v makadamovém oleji, což je hodnotný exotický olej z oblasti Pacifiku, který dobře odolává vysoké teplotě (až do 250° C). Nachází se rovněž v rakytníkovém oleji – rakytník je keř, který roste zejména v přímořských oblastech a je charakteristický svými hezkými žlutooranžovými bobulemi, jejichž olej je výtečný jak pro použití v kosmetice, tak v potravinářství.

Kyselina olejová (C18) je archetypem omega 9 mastných kyselin s jednou dvojitou vazbou na devátém uhlíku. Je charakteristická pro olivový olej, tvoří totiž přibližně ¾ jeho objemu, nachází se však také v ostatních olejích, zejména v avokádovém oleji. Její blahodárné účinky na lidské zdraví potvrzují celosvětové renomé středozemní kuchyně, jejíž je hlavní součástí. Jediným rizikem je „předávkování“, které lze zjistit krevním rozborem, tato omega 9 mastná kyselina totiž potlačuje vzácné omega 3 a omega 6 mastné kyseliny. Dále je třeba upozornit na to, že olivový olej nesmí být zahřátý na teplotu vyšší než 180°C, při které se začínají tvořit vysoce toxické mastné kyseliny.

Olivový olej se tedy nesmí používat ke smažení, je ale možné ho mírně zahřát tak, aby neprskal (a samozřejmě nevznikal kouř). Setkáváme se s kritikou středozemní kuchyně, kde potraviny „plavou v tuku“, jestliže se ale jedná o olivový olej, pak to pro zdraví může být jedině prospěšné! Co se tedy týká mononenasycených mastných kyselin, nepožíváme je ve formě potravinových doplňků, konzumujeme je společně s potravinami. Jejich případný deficit zjistíme rozborem jídelníčku.

Polynenasycené mastné kyseliny (omega 6)

Tuto skupinu tvoří šest mastných kyselin, které jsou odvozeny od kyseliny linolenové (C18). Všechny tyto kyseliny mají dvojitou vazbu (první, protože v tomto případě jich je několik) na šestém uhlíku. Kyselina linolenová je „esenciální“ mastná kyselina, protože nemůže být syntetizována v organismu: musíme ji tedy přijímat v potravě nebo prostřednictvím potravinových doplňků. Je nezbytná pro metabolismus, její přebytek, ale i nedostatek má škodlivé účinky. Vše musí být v rovnováze jako v případě omega 6 a omega 3 mastných kyselin. Příliš málo omega 6 mastných kyselin není lepší než příliš málo omega 3 mastných kyselin. Kyselina linolenová se nachází ve velkém množství rostlinných olejů jako je slunečnicový, kukuřičný nebo sójový olej a také olej ze světlice. Kyselina linolenová má vynikající účinky na pleť, je nezbytnou výchozí látkou pro vznik dalších omega 6 mastných kyselin: kyseliny gamalinolenové (C18), která má dodatečnou dvojitou vazbu a kyseliny dihomogamalinolenové (C20), která obsahuje dva dodatečné atomy uhlíku. Vzhledem k jejich komplikovaným názvům budeme hovořit o GLA a DGLA.

DGLA má tu zvláštnost, že se z ní tvoří protizánětlivé molekuly, zejména tolik známé prostaglandiny. Bohužel DGLA neexistuje ve formě potravinových doplňků a tato mastná kyselina se v naší potravě téměř nenachází. Výjimkou je mateřské mléko (to není moc dostupné) a telecí brzlík (od objevení nemoci šílených krav se moc nedoporučuje). Je tedy třeba zaměřit se na GLA a kyselinu linolenovou, ze které jsou obě kyseliny odvozené. Mastná kyselina GLA má velký význam pro pokožku, zejména v případě suché kůže se doporučuje používat brutnákový olej, který je nejbohatším olejem na GLA (24 %). V případě premenstruačního syndromu dáváme přednost pupalkovému oleji, který obsahuje pouze 8 % GLA, ale přináší úlevu v premenstruačním období. Nesmíme zapomenout na olej z rybízových semínek, který je rovněž zdrojem GLA (18 %), ale těžko se shání. K potravinářským účelům lze použít konopný olej, který jako jediný obsahuje GLA (hašišový olej), výborně se hodí ke konzumaci a má prokazatelné účinky. Prodává se zejména v obchodech se zdravou výživou, ale objevuje se už i v některých supermarketech. Vysoký obsah kyseliny linolenové a kyseliny alfalinolenové, první mastné kyseliny z řady omega 3 (stejně jako v případě omega 6 se jedná o esenciální kyselinu), z ní činí z dlouhodobého hlediska vynikající olej k použití např. na ochucení salátů. Polynenasycené mastné kyseliny – a příslušné oleje se nesmí ohřívat a používat na vaření: je třeba je konzumovat vždy za studena přímo k jídlu nebo před jídlem. Samozřejmě je nutné používat panenské oleje (nerafinované, protože rafinováním se vytvářejí transmastné kyseliny) a z prvního lisování (termín za studena nic neznamená, protože neexistuje žádné zákonné nařízení týkající se odpovídající teploty).

Nenasycené mastné kyseliny (omega 3)

Kouzlo mastných kyselin v každém věku Tato skupina obsahuje rovněž mastné kyseliny vznikající od kyseliny alfa-linolenové (C18), které jsou zvláštní tím, že obsahují první dvojitou vazbu na třetím uhlíku (odtud pochází jejich název). Stejně jako v případěprvní mastné kyseliny omega 6 nemůže být kyselina alfa-linolenová vytvořena naším metabolismem, jedná se o esenciální kyselinu, a proto musí být dodávána v potravě nebo formou potravinových doplňků. I když má tato kyselina vynikající účinky na kardiovaskulární systém, často se na ni zapomíná kvůli mastným kyselinám s dlouhým řetězcem, jako je EPA a DHA. Hraje však také důležitou roli pro lidské zdraví, a proto je nutné ji dostatečně používat. Velké množství se vyskytuje ve lněném oleji a čerstvě rozemletých lněných semíncích (pozor: tyto produkty rychle oxidují a proto je třeba je uchovávat v chladničce nebo mrazničce). Lněný olej obsahuje příliš velké množství omega 3 na to, aby byl dlouhodobě používán. K běžnému použití se nejlépe hodí konopný olej, který se těžko shání, je ale výtečný na ochucení salátů a zeleniny.

Ostatní jedlé oleje obsahují nízký obsah kyseliny alfa-linolenové, nesmíme však podceňovat ořechový nebo řepkový olej. Jako potravinové doplňky se nejvíce používají tobolky se lněným olejem, perilový olej nebo arašídový olej (Sasha inchi), které jsou velmi bohaté na esenciální mastné kyseliny. EPA (kyselina eikosapentaenová) a DHA (kyselina dokosahexaenová) jsou čtvrtou a šestou mastnou kyselinou ze skupiny omega 3. Jsou mnohem známější než předchozí kyseliny a jsou mnohem známější díky jejich zásadnímu vlivu na lidské zdraví: EPA působí jako prevence proti srdeční arytmii (která může mít fatální následky) a DHA má příznivý vliv na sítnici a synapse mezi neurony. Tyto kyseliny obsahují pět a šest dvojitých vazeb, díky čemuž mají mnohostranné využití. Mnoho vědeckých studií tato tvrzení potvrzuje, proto jsou využívány na léčbu většiny kardiovaskulárních nemocí včetně boje proti vysokému tlaku a zvýšené hladině cholesterolu – a to díky jejich všestrannému využití. Existuje mnoho potravinových doplňků, které napodobují přirozenou rovnováhu kyselin v rybím mase (přibližně dvakrát více EPA než DHA) nebo jiný poměr EPA a DHA. Vždy je třeba důkladně zkontrolovat kvalitu těchto rybích olejů, aby neobsahovaly těžké kovy. Některé firmy poskytují výborné záruky na odstranění těchto znečišťujících látek. Je třeba si uvědomit, že existuje velký rozdíl mezi rybím tukem získaným z masa a tradičním olejem z rybích jater (olej z tresčích jater, který používaly naše babičky), který obsahuje mnohem méně omega 3 mastných kyselin a více vitamínu D a zejména vitamínu A, což může způsobit předávkování v případě, kdy se zamění olej z jater za olej z rybího masa! Přísní vegetariáni mohou využít potravinové doplňky z mořských řas, je však těžké dosáhnout dostatečného množství kyselin EPA oproti DHA, protože mnoho mikroskopických řas je syntetizuje.

Přeměna kyseliny alfa-linolenové, pocházející např. z oleje z lněných semínek, na omega 3 mastné kyseliny s dlouhým řetězcem jako v případě EPA a DHA je samozřejmě teoreticky možná. V praxi však k této přeměně téměř nedochází a to zejména u jedinců ve stresu – proto je nezbytné jim kyseliny dodávat, pokud nekonzumují dostatečné množství tučných ryb. Jejich pravidelná spotřeba, klidně třikrát týdně, je dostatečnou zárukou toho, abychom měli dostatečné množství EPA a DHA. Musí však jít o dostatečně tučné ryby, jako je losos, pstruh, úhoř, makrela a hlavně malé ryby jako sardinky, sleď nebo ančovičky (nemusí být uzené a slané), které neobsahují rtuť – nejsou to totiž masožravci a živí se mořskými řasami. Losos je rovněž dobrý.

ANTI-AGING rada

Z hlediska kontaminace tučných ryb těžkými kovy obecně a zejména rtutí je třeba se vyhnout masožravým druhům ryb, zvláště mečounům. Tuňák není tak kontaminovaný, jak se nám snaží všichni namluvit. Je třeba si položit otázku, do jaké míry je masný průmysl odpovědný za psychózu vzniklou ohledně ryb. Ryby jsou zdravé, i když někdo tvrdí opak.

Text: Dr. Georges Mouton